OD SLÉVÁRNY KE KOSMETICE ANEB NIC NENÍ NEMOŽNÉ!

Jak klikatá může být cesta k práci snů? Myslíte, že vám se to stát nemůže? Pokud si alespoň na jednu z následujících otázek odpovíte kladně, je na čase s tím něco udělat!

  • Vystudovali jste školu, která vám neumožnila uplatnění?
  • Děláte práci, která vás nenaplňuje?
  • Máte sny, které se bojíte zrealizovat?

Přečtěte si můj příběh a nechte se inspirovat, jak se lze od práce ve slévárně dostat k práci snů.

Špatná volba ve výběru oboru

Touha věnovat se vizážistice ve mně dřímala již od puberty. Rodiče chtěli, abych vystudovala nějakou „pořádnou“ školu s maturitou. Po neúspěšných zkouškách na pedagogickou a obchodní školu jsem se dostala na Střední průmyslovou školu slévárenskou v Brně.

Poměrně rychle jsem pochopila, že tudy cesta nepovede. Technické obory mi dělaly problémy, a navíc mě to vůbec nebavilo.

Hlavně se nenechat odradit

Asi po půl roce mého studia našla máma v novinách článek o tom, že se na mé škole otvírá obor umělecké slévárenství. Když jsem si přečetla, co se tam vyučuje, doslova mě to nadchlo. Doma jsem sdělila, že tam půjdu. Nikdo mi nevěřil, že bych měla zvládnout talentovky, spíš jsem poslouchala důvody, proč to nepokoušet.

U nás v rodině byl přes malování spíš bratr, já jsem nikdy před tím do umělecké školy nechodila. Trvala jsem ale na svém a zašla se do školy zeptat, co musím udělat pro to, abych mohla na umělecký obor nastoupit. Pan ředitel mi sdělil, že stačí udělat talentovky a nepropadnout.

To byla zajímavá výzva. Talentovky jsem zvládla levou zadní, s prospěchem to už taková sláva nebyla. Ve finále to ale dopadlo dobře. Bylo to sice s odřenýma ušima, ale bylo to v kapse.

Obrat o 180°

Nastoupila jsem tedy opět do prvního ročníku a najednou jsem zjistila, že vlastně do školy chodím ráda. Můj prospěch na konci roku byl překvapivě s vyznamenáním.

Co myslíte, čím to bylo?

Pokud vás něco nebaví, tak to prostě nemůžete dělat dobře. Pokud máte obor, ve kterém se najdete, jde to samo a ani se moc nenadřete.

Nakonec jsem odmaturovala s vyznamenáním a začala hledat uplatnění ve svém oboru. Zde jsem ovšem tvrdě narazila. Umělecké slévárny nepřijímaly nebo se jednalo o rodinné podniky, které si bedlivě střežily svá výrobní tajemství.

Dopadlo to tak, že jsem skončila ve slévárně, která se zabývala výrobou trezorů. Pracovala jsem v kanceláři, ale když bylo potřeba, šla jsem i do provozu. Na tomto místě jsem vydržela devět let.

Čas realizace mého snu uzrál

Svému snu stát se vizážistkou jsem zůstala věrná a po pár letech jsem se začala poohlížet po nějakém vizážistickém kurzu. Moc toho k dispozici nebylo, a když se něco našlo, nebylo to o víkendech.

Denní studium jsem si kvůli práci dovolit nemohla. Nechala jsem tomu volný průběh, a nakonec se přece jen povedlo. Kamarádka mi dala tip na kurz, který byl víkendový a přesně vyhovoval mým požadavkům.

V roce 2003 jsem nastoupila do vizážistického kurzu, který vedla paní Bohumila Christophová (v současné době soudní znalec v oboru kosmetika a vizážistika, dovozce profesionální kosmetiky Janssen).

Naučila jsem se hodně věcí a čím dál víc jsem byla přesvědčena, že toto je můj obor. V roce 2005 jsem úspěšně absolvovala i kosmetický kurz a moje obzory se opět rozšířily. Okolnosti mi hrály do karet. Všechno najednou začalo nabírat na obrátkách.

Není důležité dělat věci dokonale, ale nesmí chybět nadšení!

Můj kamarád si koupil digitální fotoaparát a dohodli jsme se, že zkusím nalíčit pár lidí a on to vyfotí. Byl to úplně obyčejný digitál, žádná profi záležitost, ale svůj účel perfektně splnil. U fotografování jsme strávili celý den a byli jsme tím naprosto pohlceni. Nadšení nás oba hnalo dopředu a v podobných experimentech jsme pokračovali.

Dnes, když se podíváme na svoje první výtvory, tak se od srdce zasmějeme, ale moc rádi na to vzpomínáme. To nadšení nás hnalo kupředu a díky tomu jsme se ve své práci neustále zdokonalovali.

Velká výzva

Při jednom setkání s paní Christophovou mi bylo navrženo, jestli bych nechtěla zkusit soutěž v líčení. Nejdřív jsem z toho měla strach. Pochybnosti hlodaly o sto šest, neměla jsem žádné zkušenosti a vůbec jsem netušila, co to obnáší, přesto jsem se rozhodla to zkusit.

V roce 2006 jsem se na mistrovství ČR dostala pouze do finále, ale v roce 2007 jsem již zvítězila. Ten pocit se nedá ani popsat, bylo to něco úžasného!

Splněný sen

Slíbila jsem si, že když vyhraji mistrovství ČR v líčení, osamostatním se a půjdu v tomto oboru svojí cestou. Přesně to se stalo a od roku 2008 se naplno věnuji práci vizážistky.
K tomu postupně přibyly i další související činnosti jako kosmetika, fotografování a distribuce značky TANA Cosmetics. Vizážistika ale stále zůstává mojí největší láskou.

Každý má tu moc ve svém životě něco změnit a je jen na něm, jestli pro to něco udělá.
Chcete-li žít život podle svých představ, neváhejte a jděte do toho!
“ČLOVĚK SI NEMŮŽE VYBRAT, JAK UMŘE, ANI KDY TO BUDE. MŮŽE SE JEN ROZHODNOUT, JAK BUDE ŽÍT PRÁVĚ TEĎ.” (Joan Baez)

Sdílejte: